Sparta Praha je oblíbený profesionální fotbalový klub pocházející ze srdce české metropole. Tento legendární klub založený v roce 1893 se zapsal do dějin jako nejúspěšnější fotbalový tým v celé československé a české historii.
V průběhu desetiletí získala Sparta Praha úžasných 21 titulů československé ligy a 14 mistrovských titulů v české lize. Tyto působivé úspěchy upevňují status klubu jako skutečné velmoci v regionu.
Vášeň a loajalita oddané fanouškovské základny Sparty byla hnací silou trvalé dokonalosti týmu. Přes triumf a nepřízeň osudu generace za generací příznivců zaplňují tribuny, zpívají písně a fandí svému milovanému klubu s neochvějným nadšením.
Jádrem identity Sparty Praha je nekompromisní závazek k dokonalosti. Hráči, kteří oblékají ikonické červenobílé dresy, pokračují v hrdé tradici, živené tíhou slavného odkazu klubu. Pokaždé, když nastoupí na hřiště, nereprezentují jen tým, ale celé město a národ, který je na svůj úspěch nesmírně hrdý.
Ať už dominuje domácí lize nebo testuje své koště proti evropské elitě, Sparta Praha nepřestává uchvacovat fotbalové fanoušky v celé České republice i mimo ni. Místo tohoto legendárního klubu v panteonu velkých evropských fotbalových institucí je nepopiratelné a určitě přetrvá pro další generace.
Vznik
Ke konci roku 1893 se sešla skupina zapálených mladíků vedená bratry Rudlovými – Václavem, Bohumilem a Rudolfem – se společnou vizí. Byli odhodláni založit nový sportovní klub, který by mohl zaujmout představivost jejich komunity.
16. listopadu tito vizionářští zakladatelé svolali zvláštní setkání, aby formálně přijali stanovy klubu. Byl to důležitý milník, který položil základy pro to, co se stalo jednou z nejznámějších institucí české sportovní historie.
Jen o měsíc později, 17. prosince, uspořádal začínající klub svou vůbec první výroční valnou hromadu. Byla to významná událost, protože mladí muži, kteří se odvážili snít o vytvoření něčeho zvláštního, se sešli, aby naplánovali kurz vpřed.
Člověk si může jen představit ten pocit očekávání a vzrušení ve vzduchu toho dne. Tito průkopníci nezakládali jen fotbalový klub – zasévali semínka dědictví, které přetrvá po generace. Jejich vášeň a odhodlání brzy promění toto skromné setkání ve zrod skutečné české instituce.
V následujících desetiletích se Sparta Praha stala nejúspěšnějším fotbalovým klubem v historii země. Všechno to ale začalo prvním setkáním malé skupiny přátel, které spojovala láska ke hře a touha postavit něco skutečně výjimečného.
Raná léta
Po Velké válce vstoupila Sparta Praha do pozoruhodného období ve své historii, které týmu vyneslo legendární pověst „železné Sparty“. Tato zlatá éra překlenula 20. a 30. léta 20. století, dobu, kdy nově vzniklá československá liga teprve nacházela své základy.
Rok co rok ovládla Sparta ligu a jména jejích hvězdných hráčů se stala mezi vášnivými příznivci domácími oblíbenými. Pejér, Hojer, Perner, Kadě, Kolenaty a Červený – to byli hrdinové, kteří si vryli své místo do tradice Sparty.
Brzy se objevila nová generace ikon, mezi něž patří Hochman, Burgr, Hajny, Šíma, Silný, Čtyřoký nebo Košťálek. A nad těmi všemi se tyčil nedostižný Oldřich Nejedlý, nejlepší střelec MS 1934.
Během tohoto dominantního úseku Sparta dvakrát zvítězila v prestižním Mitropa Cupu, v té době nejžádanějším evropském turnaji. I když význam soutěže v pozdějších desetiletích slábl, Sparta si v roce 1964 znovu zajistila titul.
V roce 1946 se klub vydal na průlomové turné po Spojeném království, které odstartovalo vzrušující remízou 2:2 proti Arsenalu. Byl to určující okamžik, který ukázal rostoucí reputaci Sparty jako síly, se kterou je třeba na mezinárodní scéně počítat.
Zlaté běhy týmu se samozřejmě neobešly bez spravedlivého podílu výzev a nezdarů. Příchod socialismu do Československa přinesl výrazné změny, včetně změn názvu, které hrozily narušit chod klubu. Přesto se Spartě v roce 1954 podařilo zajistit jeden konečný triumf v československé lize, než vstoupila do dlouhého období relativního zapomnění.
Až v polovině 60. let, kdy se objevil skvělý Andrej Kvašňák, Sparta zažije krátké oživení své bývalé slávy. Přes to všechno zůstala neochvějná vášeň věrných příznivců klubu konstantní a jejich oddanost podněcuje sny budoucích generací hrdinů Sparty.
Sestup a návrat mezi elitu
Sparta Praha si po desetiletí udržovala neochvějnou pozici na špici českého fotbalu a stala se jediným klubem, který nikdy nesestoupil do druhé ligy. Tato nepřerušená série nakonec skončila v roce 1975, kdy se tým ocitl nečekaně degradován kvůli nějakým nepředvídatelným okolnostem.
Přesto se projevila odolnost a odhodlání, které dlouho určovaly odkaz Sparty. Během jediného roku se klub probojoval zpět do nejvyšší soutěže a získal zpět své právoplatné místo mezi elitou. A nadšení věrných Sparty neochablo – jejich podpora byla v rozhodujících druholigových zápasech stejně horlivá jako při klasických derby střetnutích se Slavií nebo Slovanem.
Rychlý návrat do nejvyšší ligy se však okamžitě nepromítl do návratu mistrovské slávy. Trvalo to do začátku 80. let, než se Sparta znovu prosadila jako dominantní síla českého fotbalu v čele s talentovanou skupinou hráčů, mezi něž patřili Hovanec, Griga, Berger, Hašek nebo Skuhravý.
V sezóně 1983/84 se Sparta dostala do čtvrtfinále Poháru UEFA, což je mezník, který ještě více upevnil reputaci klubu jako velmoci, se kterou je třeba na kontinentální scéně počítat. A stejně jako jedna zlatá generace skomírala, další byla na vzestupu, v čele stálých úspěchů Sparty na počátku 90. let stáli jako Zígl, Horňák, Němec, Frýdek nebo Petr Kouba.
Přes to všechno byla neochvějná podpora věrných Sparty stálá, jejich vášeň a loajalita sloužily jako míza, která udržovala klub při jeho triumfech a souženích. Pro oddané stoupence „železné Sparty“ byla každá kapitola v historii týmu svědectvím o nezdolném duchu, který leží v srdci této slavné instituce.
Od 90. let 20. století
Evropské výkony Sparty v kampani Poháru mistrů 1991/92 byly legendou. Nejprve vyslali mocné Strážce s ukázkou dovednosti a odhodlání. Poté se střetli s hvězdami nabitým týmem Barcelony, stejně jako s impozantním Dynamem Kyjev a Benficou, a nakonec skončili na slušném druhém místě ve své skupině.
V průběhu příští dekády se Sparta stala stálicí Ligy mistrů, její jméno se zapsalo do análů přední evropské klubové soutěže. Jedinou výjimkou byla sezóna 1998/99, kdy zasáhlo srdce v podobě žaludeční porážky v penaltovém rozstřelu s Dynamem Kyjev v kvalifikačním kole.
Sparta ale odskočila silnější než kdy jindy. V sezónách 1999/2000 a 2001/02 prošli skupinovou fází a dostali se až do čtvrtfinále, přičemž tým ročníku 2000 v čele s nenapodobitelným Ivanem Haškem dokonce skončil ve skupině prvního kola na prvním místě. V sezóně 2001/02 se utkali s případnými vítězi Poháru UEFA i Ligy mistrů – nejprve ve skupinové fázi poslali Feyenoord, než ve čtvrtfinále zatroubili na mocný Real Madrid.
Cestou samozřejmě došlo k neúspěchům. Sezóna 2002/03 skončila zklamáním, protože Sparta nedokázala projít kvalifikačními koly a prohrála s belgickým Genkem. A kampaň 2003/04, ve které dokázali vyhrát skupinovou fázi nad Laziem, ale pak se v osmifinále poklonili Milánu, byla další promarněná příležitost.
Přesto přes to všechno zůstali věrní Sparty neochvějně podporovat a jejich neochvějná vášeň pobízela tým i přes nepřízeň osudu. A kdo by mohl zapomenout na drama toho střetnutí s Manchesterem United v letech 2004/05, kdy Sparta držela anglické giganty v tvrdě vybojované remíze v jejich pevnosti v Praze, než nakonec ve zbývajících zápasech podlehla.
Evropská cesta Sparty byla jízdou na horské dráze plné triumfu a žalu, ale každá kapitola upevnila její pověst jednoho z nejrespektovanějších a nejimpozantnějších klubů na kontinentu. Pro oddané fanoušky se každý vstřelený gól, každý kousavý výsledek stal drahocennou vzpomínkou – svědectvím o nezdolném duchu, který definuje tuto historickou instituci.
Formulář
Počátky Sparty byly definovány výraznými černými košilemi klubu s výrazným „S“ na hrudi. Tyto ikonické dresy se staly synonymem identity týmu, čestným odznakem pro hráče, kteří je nosili.
Ale móda, stejně jako hra samotná, se neustále vyvíjí. Po dva roky Sparta oblékala nápadný černobílý pruhovaný dres, vzhled, který byl později oživen jako ceněná alternativní uniforma v sezóně 1996-97.
Pak, ve chvíli neštěstí, se chod historie Sparty navždy změnil. V roce 1906 vizionářský prezident klubu Dr. Petřík, se vydal na cestu do Anglie, kde svědčil o sestavě Arsenalu v dnes již legendárních karmínových košilích. Uchvácen pohledem, Dr. Petřík věděl, že sadu těchto stavebnic musí přivézt zpět do Prahy.
Netušil, že toto náhodné setkání zpevní červenou jako charakteristickou barvu Sparty, odstín, který bude symbolizovat vášně a triumfy klubu pro další generace. Hráči Sparty dnes nastoupili na hřiště ve svých typických cihlově červených dresech doplněných bílými trenýrkami a černými štulpnami – nadčasový vzhled, který ctí bohaté dědictví týmu a zároveň vyzařuje odvážný, moderní nádech.
Od černobílých pruhů přes ikonické „S“ až po dnes již legendární karmínovou, vývoj dresu Sparty byl důkazem neochvějné identity klubu a trvalého ducha jeho oddaných příznivců. Každá iterace dresu se stala drahocenným kusem týmového gobelínu, plátnem, na kterém je utkána legendární historie klubu.
